Novinky:
29. 07. 2013Aktualizován seznam akcí pro rok 2013 a přidány fotografie z již proběhlých akcí |
14. 09. 2012Zveřejněny fotografie posledních akcí |
16. 01. 2019
Odznak Stráže obrany státu
(převzato ze serveru fronta.cz)
Příslušníci Stráže obrany státu nosili své resortní stejnokroje a nelišili se od svých kolegů, kteří v SOS zařazeni nebyli. Jelikož však vyvstala potřeba její příslušníky viditelně odlišit, byl obsažen již ve zmiňovaném vládním nařízení podklad pro zavedení zvláštních odznaků SOS. Dle tohoto vládního nařízení bylo pověřeno Ministerstvo vnitra koordinací úkolu, jak mají být příslušníci SOS označeni. Důvodem zvláštního označení „sosáků“, jak si sami příslušníci stráže říkali, bylo nejen odlišení se od resortních kolegů, ale i to, že v článku 42 služebního předpisu SOS G-XI-2, 1. díl, je stanoveno, že služební stejnokroj příslušníků Stráže obrany státu bude v případě pohotovosti opatřen odznakem stráže. Odznak měl patřit k individuální ústroji příslušníků stráže.
Návrh předpokládal pro mužstvo a velitele družstev SOS vyrábět odznaky z bronzu, pro velitele družstev opatřené barevnou látkovou podložkou, jež by mírně přečnívala přes okraje odznaku. Odznaky velitelů čet byly zamýšleny bronzové s alpakovým malým státním znakem, odznaky velitelů rot pak měly být z alpaky celé. Celoalpakové byly předpokládány i odznaky velitelů praporů, navíc však s pozlaceným malým státním znakem. Ke všem těmto variantám vyrobila firma Karnet & Kyselý vzorky.
Každý odznak měl být opatřen číslem, které by se též vepsalo do určovacího dekretu příslušníka Stráže obrany státu. Číslo mělo být vyraženo na rubu odznaku v místech slova „obrany“. Jako nejvhodnější způsob nošení se Ministerstvu vnitra zdálo, nosit odznak na jeho koženém závěsu na levé straně stejnokroje (prsou).
Zaváděcí předpis na odznak již patrně nebyl kvůli mnichovským událostem vydán. Zachoval se jen jeho koncept, kde se podrobně popisuje vzhled odznaku a jeho druhy, význam odznaku, práva a povinnosti příslušníků SOS odznakem opatřených a podmínky, kdy je možno odznak nosit. Dále je zde uvedeno, jakým způsobem budou odznaky s průkazkami udělovány, a jak bude probíhat jejich evidence. Návrh obsahoval i vzor průkazky.
Krátce po neblahých mnichovských událostech byla objednávka výroby odznaků u firmy Karnet & Kyselý stornována a to výnosem ministerstva vnitra ze dne 4. října 1938. Telefonicky bylo u firmy zjištěno, že kromě 1000 ks odznaků, které byly již 3. října 1938 předány na oddělení 14b Ministerstva vnitra, je hotových dalších 1000 ks a těsně před dokončením je ještě 3685 kusů odznaků. Celkem tedy mělo být vyrobeno celkem 5685 kusů odznaků. V další korespondenci se však objevuje číslo 5420 vyrobených kusů, které je patrně přesnější. Všechny vyrobené odznaky byly v provedení pro mužstvo, tedy bronzové. Firma byla současně se stornováním výroby požádána, aby předložila účet za dodané odznaky a podala návrh na úpravu nároků vyplývajících ze zadávacího dopisu.
Další osudy vyrobených odznaků nejsou příliš jasné. V listopadu 1938 se vážně uvažovalo o rozeslání odznaků jednotlivým praporům SOS. Odznaky měly být rozeslány na vlastní náklady přímo firmou Karnet & Kyselý. Bylo již přesně určeno, kolik který prapor SOS odznaků obdrží. K vydodání odznaků z výrobní továrny však vůbec nedošlo, neboť v prosinci 1938 je 1000 ks odznaků stále uloženo na Ministerstvu vnitra a zbývajících 4420 kusů u výrobce.
Poslední známý dokument, který se týká odznaku SOS, je datován 14. prosince 1938. Ministerstvo vnitra v tento den vyzvalo firmu Karnet & Kyselý, aby u ní uložené odznaky odeslalo na Zemský úřad v Praze. Samo Ministerstvo vnitra pak na zemský úřad napsalo, že jim předá i svých 1000 ks odznaků. Odznaky měly být na Zemském úřadě v Praze uloženy až do dalšího rozhodnutí.
V současné době není tedy znám další osud vyrobených odznaků.
