Novinky:
29. 07. 2013Aktualizován seznam akcí pro rok 2013 a přidány fotografie z již proběhlých akcí |
14. 09. 2012Zveřejněny fotografie posledních akcí |
19. 04. 2019
Naše technika
Praga Alfa
Praga Alfa se vyráběla od roku 1913 až do roku 1942. Byl to první vlastní model automobilky. Praga Alfa byla předchůdcem známějšího modelu Praga Piccolo. Vyráběla se s dvoudveřovou a čtyřdveřovou karoserií. Mimo běžné karoserie se dodávaly i polocabriolety, cabriolety, vojenské vozy aj. Motor byl vpředu s pohonem zadních kol. Převodovka měla zprvu tři, později čtyři rychlosti s částečnou synchronizací.
První dvě série měly čtyřválcový motor o obsahu 1130 ccm. V roce 1922 přichází 3. série. Alfa byla postupně zdokonalována a vylepšována. Zvětšoval se motor, karoserie dostávala luxusnější výbavu. V té době se používal čtyřválec o objemu 1240 ccm. Motor měl stále nesnímatelnou hlavu s válci v jednom bloku. Písty byly z hliníku. Bylo použito zařízení, které při poklesu tlaku oleje zastavilo motor (používalo se na všech pragováckých motorech až do počátku 30. let). Motor byl vybaven dynamoakumulátorovým zapalováním Bosch. Na motor navazovala jednokotoučová suchá spojka. Palivová nádrž byla umístěna na motorové stěně mezi motorem a kabinou. Pojala 35 l benzinu. Přes čtyřstupňovou převodovku byla kardanem poháněna zadní náprava vybavená diferenciálem. Rám byl obdélníkového tvaru a byl vylisován z ocelového plechu. Nápravy byly tuhé, odpružené podélnými listovými pery. Zprvu se Alfa vyráběla v provedení phaeton, ke kterému byl k dispozici nástavec, který umožnil vznik uzavřeného vozu. Později přibyly i další karoserie, vůz dostal přední dělené okno, nosič na zavazadla, zlepšila se elektrovýstroj. Od roku 1925 se vylepšuje brzdový systém. Brzdový pedál ovládá tedy brzdy přední nápravy a brzdu převodovkou. Bubny v zadních kolech byly odstraněny. Tyto stroje se vyráběly až do roku 1926 (11. série).
V roce 1926 vznikl ještě větší motor - čtyřválec 1330 ccm. V této podobě se vyrábí Alfa ve 12. sérii, rozdělené do tří sad. V roce 1926 – 500 kusů, 1928 – 300 kusů a koncem téhož roku zbylých 2 x 500 kusů. Mezitím přichází v roce 1927 13. série. Má poprvé použitý šestiválcový motor. Novinkou byla odnímatelná hlava válců. Konstrukce podvozku a rámu se proti starším sériím v podstatě nezměnila. Byly znovu zavedeny zadní bubny brzd. Celý systém byl mechanický s posilovacím patentem Praga. Šlo o píst a šoupátko umístěny v bloku motoru využívající tlaku oleje motoru. To celé bylo napojeno na brzdovou soustavu a zvyšovalo účinek pedálu. Tyto stroje byly dodávány v různých typech karosérií v té době používaných. Alfy s motorem 1496 ccm se vyráběly v 13. – 16. sérii až do roku 1929.
V roce 1929 došlo k dalšímu zvětšení šestiválcového motoru. Přichází 17 – 21. série vyráběná do roku 1932. Motor má 1790 ccm, výkon 36 koní / 3300 ot. Nejčastějším provedením karoserie byla šestisedadlová uzavřená limuzína. Tento typ představoval vůz střední třídy. Menší byla litrová Piccola, větší Mignon 2500 ccm a Grand 3400 ccm. Tyto vozy si byly vzhledově velmi podobné. Na přední části vynikala soška Genia vítězství od sochaře Šalouna. Mechanicky se Alfa s motorem 1790 ccm od svých předchůdců příliš neliší. V roce 1937 začala výroba již 23. série tohoto typu, která se zařazuje spíše k vozům vyšší třídy.
Nové série v pořadí (23. - 25.) měly šestiválcový motor 2492 ccm o výkonu 60 koní. Vyráběly se do roku 1942. Válce motoru byly v jednom bloku odlitém z litiny společně s vrškem klikové skříně.
Do roku 1942, kdy byla ukončena její výroba, bylo vyrobeno celkem 9257 kusů.
Zdroj: http://www.eurooldtimers.com/cze/historie-clanek/1193-praga-alfa.html
ČZ 175
V roce 1934 představila ČZ nový motocykl objemové třídy 175 cm3, který vycházel původního prototypu o objemu 150 cm3. Většina konstrukčních prvků stopadesátky vycházela ještě z konstrukce motokola ČZ 98. Prvních pět set kusů se dostalo ke svým zákazníkům už v roce 1934.
Srdcem motocyklu byl vzduchem chlazený jednoválcový dvoudobý motor o objemu 172,5 cm, který dosahoval výkonu 4 kW (5,5 k) při 3800 ot/min. Klikovou hřídel měl uloženu na valivých ložiscích, primární převod byl tvořen ozubenými koly a zapalování setrvačníkovým magnetem, které však bylo vzhledem k velikosti motoru poněkud předimenzované, a tak nejčastější závadou jinak velmi spolehlivého motocyklu bývalo ustřižení klínku zapalování.
Na zadní kolo byl výkon motoru přenášen prostřednictvím vícelamelové spojky v olejové lázni a třístupňové převodovky v bloku s motorem. Základní provedení prvních výrobních sérií měla ještě malé žebrování válce a pouze jeden výfuk. Podvozek byl tvořen rámem z lisovaných a válcovaných profilů, přední kolo bylo uchyceno ve vahadlové vidlici, zatímco zadní bylo v duchu doby neodpruženo. Podvozek stejné koncepce byl pouit i u následujících silnějších motocyklů značky ČZ. Při hmotnosti 95 kg a spotřebě 2,5-3,5 l/100km byla stopětasedmdesátka schopna ujíždět rychlostí až 80 km/h. Poměrně robustní motocykl byl nejprodávanějším modelem z celé předválečné výrobní řady ČZ.
Elegantní černé stroje byly zákazníkům nabízeny ve dvou verzích. Levnější Standard se vyznačoval černě lakovanými koly a na rozdíl od chromovaných částí luxusnějšího provedení Speciál rámovaly bílé linky šedivý smalt. Speciál se mohl chlubit chromém nejen na ráfcích kol, ale také na světlometu a palivové nádrži. Do základní výbavy obou verzí patřil nosič zavazadel na zadním blatníku, který mohl být za příplatek doplněn i sedadlem pro spolujezdce. Dražší provedení mohlo být vybaveno akumulátorem, houkačkou a usměrňovačem umístěným v jiném typu světlometu.
V roce 1936 prodělala stopětasedmdesátka modernizaci, v jejímž rámci dostal motor o výkonu zvýšeném na 4,7 kW (6,4 k) válec s větším žebrováním, dva výfuky a na kolech se objevily větší brzdy. Byly zapotřebí, protože největší rychlost motocyklu vzrostla na 90 km/hod. ČZ 175 byla vyráběna až do roku 1939
Zdroj: http://www.gamepark.cz/cz_175_260793.htm
