29. 07. 2013Aktualizován seznam akcí pro rok 2013 a přidány fotografie z již proběhlých akcí |
14. 09. 2012Zveřejněny fotografie posledních akcí |
Vztahy s němci byli do léta 1938 v Kunštátu bezproblémové, poté se to však začalo rychle horšit. Do opevnění v Orlických horách přicházely nové posily, zároveň také přicházely vojenské posily SOS. Během září denně utíkali němečtí branci přes hranice, aby se vyhnuli mobilizaci do čs. armády. Příslušníci SOS se jim v tom snažili za každou cenu zabránit, protože v případě konfliktu by byli tito přeběhlíci průvodci německé armády, jakožto znalci místních poměrů, všech cest a opevnění. Jednu noc v září utekla celá vesnice, pravděpodobně uvěřila nacistické propagandě, že je budou příslušníci SOS střílet. Zůstal jen hladový dobytek. Obyvatelstvo se poté během dne vrátilo, ale funkcionáři SdP zůstali v Německu.
V září při aktivaci SOS bylo hlavní postavení I. družstva SOS v dřevené chatě v lese nad Kunštátem. Tam se příslušníci stahovali z obce vždy na noc. Dole zůstávaly jen posádka celního úřadu a posádka četnické stanice. V chatě bylo umístěno rádio na baterie zapůjčené insp. FS Václavem Šťastným. "Sosáci" tak mohli sledovat vývoj situace jak z našeho, tak z říšskoněmeckého rozhlasu. Přes den se hlídkovalo na hlavní silnici podél hranice, na hranici se již nechodilo, hrozilo zajetí strážců. Na německé straně se totiž také hlídkovalo, byly tam speciální jednotky, které zesilovaly německou hraniční stráž. Jakmile totiž byla naše stráž spatřena, němečtí strážci se připravili ke střelbě. Na německé straně byly také pozorovány tanky.
Pro získání informací z Německa měl k dispozici inspektor Šťastný důvěrníky z řad německého obyvatelstva. Například nezaměstnaného mladíka, který za úplatu jezdil do Bystřice a Kladska, kde sledoval, kolik se tam nachází německých vojáků, techniky a pod. Byla to velmi nebezpečná činnost. Němci z Kunštátu se to však dozvěděli a udali ho říšským Němcům. Ti ho jednu noc násilím odvlekli z Kunštátu přes hranici. Jeho křik a volání o pomoc bylo slyšet až do lesa, kde sídlilo družstvo SOS. To mu však nemohlo pomoci, protože by neměli na loukách nad obcí, kudy ho Němci vlekli, možnost krytí.
Celní úřad fungoval každý den od čtyř ráno do půlnoci, čtyři hodiny v noci byl uzavřen. Na konci září, když Hitler nařídil přepady českých státních budov na hranicích, byla zesílena ostraha úřadu.
Dne 19. září byla ke strážnici celního úřadu vyslána čtyřčlenná hlídka, respicient fin. stráže Alfons Jelínek jako velitel, pom. doz. František Bílek jako zástupce a dva vojíni SOS. Střídali se ve hlídce po dvou kolem úřadu a dva u telefonu uvnitř. Kolem půlnoci hlídkovali venku Fr. Bílek a Alfons Jelínek. Na obhlídku přišel též št. stržm. Alois Skurek z četnické stanice. Asi v 01.30 byly zpozorovány tmavé body, které se pomalu pohybovaly od řeky Divoké Orlice, která tvořila státní hranici, směrem k úřadu. Hlídka se šla přesvědčit, co se děje. Když došla asi do poloviny vzdálenosti mezi nimi a stíny, vybuchl najednou za hlídkou ruční granát. Vzápětí se rozpoutala prudká střelba z pušek, kterou hlídka opětovala. Po krátkém boji útočníci ustoupili přes hranice a boj ustal. Oba členové hlídky vyvázli bez zranění. Zachránily je totiž ocelové kolejnice, jimiž byla lemována cesta k celnímu úřadu. Respicient Jelínek okamžitě telefonicky incident nahlásil zemskému finančnímu ředitelství a velitelství praporu v Rychnově. Pomocný dozorce Bílek šel poté s vojíny na obhlídku kolem úřadu, kde za budovou nalezl v příkopu poštovního zřízence německé národnosti se služebním revolverem v ruce. Na otázku, co tam dělá, odpověděl, že po zaslechnutí střelby šel pomoci bránit celnici. Druhý den nato utekl přes hranice do Německa i se služební taškou s penězi a s povolávacími rozkazy branců. Ráno se v okolí budovy našlo 12 nevybuchlých granátů a hromádky vystřelených nábojnic, z nichž se nechalo určit asi 15 útočníků. Tak skončil první ze tří útoků na celnici v Kunštátu.
S napětím příslušníci očekávali příští noc, ale tu noc byl v Kunštátu klid. Zato na sousedních úsecích došlo k přepadu oddělení finanční stráže v Nové Vsi a kulometného hnízda ve Fridrichschvaldu, kde byli zajati dva čtrnáctiletí příslušníci Hitlerjugend.
V noci z 21. září na 22. září byla hlídka celního úřadu zesílena o 8 mužů - dobrovolníků. Velitel družstva SOS doz. František Starý, zástupce pom. doz. František Bílek, doz. Eduard Šimek, doz. Jaroslav Horký, des. František Kunc a vojíni Antonín Šlemr a František Dvořák. Hlídky byly rozestavěny za soumraku a do příkopu podél polní cesty byly nataženy provázky s plechovkami od konzerv jako nástraha. Kolem 22. hodiny dostal velitel rozkaz odvézt svou motorku veliteli na opevnění, aby vozidla v případě útoku nepadla do rukou nepříteli. Již před půlnocí byl zpozorován nezvyklý ruch na druhé straně hranice. Všechny hlídky zůstaly na svých místech bez vystřídání. Asi v 01.30 zpozoroval pom. doz. Bílek postavu u plotu sousedního domu. Po výzvě kdo tam vybuchl asi tři kroky za ním ruční granát. Doz. Bílek okamžitě odjistil svůj granát a hodil jej směrem, kde postava stála. Nato se rozpoutal prudký noční boj. Postranní hlídky začaly do útočníků pálit z pušek a ostatní házeli granáty. Po krátkém a tvrdém boji útočníci ustoupili a boj skončil. Bylo prohledáno okolí celnice a stanoviště hlídek a poté se pom. doz. Bílek odebral nahlásit další přepad celního úřadu. Po tomto hlášení vyšel ven doz. Horký s kolegou Šimkem a před celnicí vybuchl další granát, zřejmě časovaný nebo vržený z okolních domů. František Bílek byl zraněn asi 17 střepinami na levé noze a boku, Jaroslavu Horkému střepina utrhla hvězdičku z límcové výložky a hlavu mu lehce rozsekl kamínek. Mezitím spěchal úřadu na pomoc velitel čety insp. Šťastný s hlídkou SOS. Dozorce Bílek se nechal odvézt na vojenskou chatu, odkud byl převezen na polní obvaziště a poté byl dopraven do rychnovské nemocnice. Ten den byl ještě podniknut jeden útok na celnici v Kunštátu, ale i ten byl odvrácen. Díky neohroženosti a ostražitosti obránců nebyl již nikdo zraněn ani zajat a odvlečen do Německa.
Použité prameny: Beneš, J.: Finanční stráž československá 1918-1938
Lášek, R.: Jednotka určení SOS - díl první